Příběh

  Jednotlivé díly jsou vlevo

Je to už hodně, ale opravdu hodně hodně hodně.... Hodně dávno. No. Možná až tak hondě né, ale to je jedno. Prostě byl jeden sad. Sad duší se mu říkalo. V tom sadu rostly stromy (nečekaně) ale ty stromy nebyly obyčejné stromy (nečekaně). Tak jo už toho nechám.....

Každý kvítek představoval jednu dobrou duši. Samozřejmně každý kvítek byl jiný. Jeden zcela rozvitý, jiný skoro vůbec, ale všechny byly alespoň trochu rozvité. Sad byl ukryt před všemi a nikdo do něj nemohl vejít. Jen dvě osoby. Říkalo se jim Zahradnice a o sad pečovaly. Byly nesmrtelné, pokud je tedy někdo nezabil, ale to se ještě nikdy předtím nestalo. Zahradnice byly na sad vázány a mohly se od něj vzdálit jen na malou vzdálenost.

 Jedna Zahradnice se jednou zamilovala. S tím chlapem se scházela okolo sadu, ale nikdy ho do něj nevzala. Když ji po nějaké době požádal o ruku, rozhodla se, že mu ukáže kdo doopravdy je. Chlap byl unešen. Byl první okrom Zahradnic, kdo v sadě kdy byl. To co ho ale nejvíc učarovalo nebyl ale sad samotný ale druhá Zahradnice. Jen co ji spatřil, zapomněl na svou snoubenku a měl oči jen pro ni. Asi rok na to byla svatba. Konala se na útesu vedle sadu. Byl tam krásný výhled na oceán a sad. Druhá zahradnice, odmítla na svatbu jít. Měla vztek. Přece jen ale na svatbu šla, nikdo o ní nevěděl. Když mělo dojít k novomanželskému polibku, nevydržela to. Rozlétla se a zhodila je oba ze skály. Oceán je oba pohltil. Zahradnici proudil v žilách vztek. Měla pocit, že je život nespravedlivý a city jsou jen proto, aby ubližovali. Vběhla do sadu a udělala tu nejhorší věc co mohla - otrhala všechny kvítky.