4.díl

Vše začalo vlastně od nuly.

"Holky já už nemůžu!" Amy byla vyčerpaná. Alex udělala planetku z hlíny a kamení a Amy do ní vpustila světlo. Debbi tam udělala kaluže vody velikosti moříčka a i do nich Amy vpustila světlo. To samé udělala i se vzduchem od Lucy a Sheyla jí pomáhala ohněm.

"Amy to musíš vydržet!" Kelly se jí snažila povzbudit "Tohle je tak tisícina té planety. Přesněji 0,0000431652...."

"Velice povzbuzující!!" Lucy ji odstrčila pryč "Amy. Když se nám to slunko nepodaří obnovit včas,všechno umře. Úplně všechno! Všechny zvířata i lidi...."

Amy se prodraly do očí slzy "Ale já to nedokážu! Jsem moc slabá!" První slza jí stekla po tváři.

"Dokážeš... Ty musíš! Přece nenecháš celej vesmír ve štychu!!"

Amy si otřela slzy "Máš pravdu! Já to dokážu!!" Amy se změnila jako na lusknutí prstu. Už tam nebyla ta vyčerpaná Amy s malou sebedůvěrou. Teď tam byla Amy,kterou vesmír potřeboval. Byla silná a odhodlaná udělat cokoli.

Práce postupovala pomalu. Ze dnů se stávaly týdny a z týdnů měsíce. Když už byla práce skoro hotová byl vesmír už pět měsíců bez světla a tepla. Přesnějí to bylo 4,861563679421578......

"Ještě tam Alex!" Kelly navigovala,aby bylo slunce co nejpřesnější a nebyly pak ještě problémy "Ták ták... Ne ne ne!! To je moc! Aaa tak!"

Když Alex dodělala poslední kousek slunce,který pak už zbývalo jen "napustit" světlem, udělala si židli a sedla si "Dneska mi padla!"

"Ale jen tobě!" Debbi ještě dopouštěla jedno jezero.

"Šak říkám mi!!"

Vedle se uvelebila Lucy "Mě taky" uchitla se. Pak se k nim přidala i Debbie. A nakonec i Sheyla. Amy ten den skoro nic nedělala. Musela nabrat sílu,aby to pak všechno zvládla.

"Raději si nasaďte sluneční brýle a plavky... Bude tu pěkný vedro!" Už i Kelly si sedla a židli vznášející se volně ve vesmíru, která se i tak nikam nehla. 

Teď bylo všechno na Amy. Když to pokazí bude celá jejich práce k ničemu a vesmír bude ztracen. Zhluboka se nadechla a zavřela oči. Pak natáhla ruce před sebe a z dlaní i konečků prstů jí vystříklo jasné světlo. Mířilo přímo k planetě a když k ní doletělo,nezničilo ji. Nasálo se do ní jako voda do houby. A čím bylo světla víc, začala planeta slabounce zářit.

"Amy teď už nesmíš přestat dokud nebude slunce obnoveno!!" křičela Kelly "Jinak by to zničilo všechnu naši práci a kusy planety by všechno zničily! VŠECHNO!!"

Tohle v Amy vzbudilo paniku. Bála se,že jí nevystačí síla,že to na ni bude moc,že to nezvládne psychycky ani fyzicky.

Neboj se! Ty to zvládneš...

A co když ne?!

Musíš... My ti věříme...

To Amy opět dodalo sebedůvěry a tím i naděje,avšak v koutku jejího srdce byla stále beznaděj a strach.

Už skoro hodinu to proudila z Amy její energie ven. Na slunci to však skoro nebylo poznat. Amy pocítila únavu. Cítila jak je vyčerpaná,ale síly má stále dost. Tak to šlo dál další dvě hodiny. To už byla Amy skoro na dně.

"Kelly já už to nedokážu!" křikla.

"Musíš! Už jen zhruba tři čtvrtě hodiny a bude to!!!"

Amy se do očí draly slzy. Tři čtvrtě hodiny nevydrží. Vtom za sebou uslyšela Sheylu. "Trošku ti pomohu..." usmála se a napojila se na Amyin proud energie. To bylo pro Amy vysvobození. Mohla trochu ubrat na síle a nebude to tolik vadit.

"Pět minut!" křičela Kelly.

Amy už ani neměla sílu odpovědět. Cítila,jak ji síla opustila a ta troška,co jí proudí z rukou je už jen zbytek,kterým by neprosvítila ani malou vesničku. Pomalu se jí zavíraly oči a nedokázala je znovu otevřít.

"Amy ne! To už musíš vydržet!" Sheyla taky nemohla nic dělat,kdyby Amy chytla,pustila by tím proud energie do slunce a ono by se zničilo.

Amy Sheylin hlas slyšela už jen matně. Světlo z nového slunce jí mizelo. Už nedokázala ani ovládat ruce. Jen cítila,jak jí klesají.

Amy teď nás nemůžeš opustit! Ne teď....

Hlas se jí ztratil v temnotě.

Vše by bylo ztraceno kdyby to nebyla Amy. TA Amy,která má v sobě obří sílu Slunce. Přesněji nymfy Slunce.

Amy pootovřela oči. S velkou námahou,ale pootevřela. Zhluboka se nadechla a jakoby s tím nádechem vdechla i novou sílu. Cela se rozzářila. Holky jen viděly jak z té oslepujcí záře vyletěl světelný fénix a namířil si to přímo do slunce. To byl ten poslední kousek energie,který byl potřeba k obnovení světla ve vesmíru.

Když světlo kolem Amy pohaslo, byla tam proměněná a plná síly,jakoby se nic nestalo.