18.díl

Dveře se s křikem rozrazili a holky vběhli do místnosti. K jejich údivu byla prázdná. Moc dlouho se nad tím nezamýšlely, protože jim byl v patách dav studentů a studentek, kteří je nečekaně chtěli zabít. Holky zabouchly a zaklínily dveře. To by je mělo na chvilku zdržet.

Konečně se mohly rozhlédnout po místnosti. Po levé a pravé straně stály police s knihami. Na zemi ležel krásný koberec a na něm stál mohutný stůl plný papírů s poznámkami, náčrtky a jiné dokumenty. Za stolem bylo velké okno skrz které bylo vidět na náměstíčko školy.

"Kde jsou?" obrátila se Alex na Afro. Ta jen pokrčila rameny "Měli by být tady, nevím kam zmizeli."

Holky pomalu procházely celou místnost. Hledaly cokoliv, co jim mohlo pomoct najít Kelly.

Najednou se Amy skolnila pro malý prstýnek, který ležel na zemi. "Roman nosí prstýnky?" Holky se neudržely a rozesmály. Amy si prstýnek prohlížela a všimla si nepatrného nápisu na jeho vnitřní straně. "Oscuro?" 

"To je jedna planeta!" řekla Afro. Holky se na ni otočily a čekaly co jim řekne. "Je to vlastně spíš hřbitov. Roman se o ní občas zmínil."

"Musela ten prstýnek sem poslat z té planety, abysme věděli, kde ji hledat." Debbie se rozhlédla po ostatních. Všem bylo jasné, že nejspíš našly Romanovo sídlo, moc se jim tam nechtělo, ale musely. Musely kvůli Kelly.

Z Oscura běhal holkám mráz po zádech. Byl to opravdu jeden velký hřbitov. Tolik hrobů, soch andělu, křížů, tolik chladu, smutku, smrti. Na většině hrobů byly uschlé květiny, vyhaslé svíčky, prach.

"Kde tady máme najít Kelly?" Lucy dýchala rychle a zhluboka. Nebylo jí tady dobře, byla zvyklá žít obklopená rostlinami, sluncem a životem.

"To netuším." zavrtěla Afro hlavou "Zkuste najít něco kde by mohl být vstup, nebo hrob někoho strašně zlýho.

"Buďte opatrné. Jste ve velkém nebezpečí..."

Holky se nechtěly rozdělovat. Když byly spolu mohly si pomoci a cítily se víc v bezpečí. Najednou se Alex zastavila.

"Co se děje Alex?"

"Někde tady je živá rostlina, ale strašně trpí protože ji zahaluje temnota." V očích jí svitlo "Honem!" Doběhly k velkému stromu, který vyrůstal zpoza jednoho hrobu a opíral se o něj. Listy měl černé, ale byla tam vidět i troška zelené barvy. 

"Podívejte!" ukázala Debbie na hrob "Ten strom mu přesně uhýbá, jakoby tam růst nemohl, něco mu bránilo, nebo se tam otvírali dveře." Opravdu. Strom sice rostl po hrobě, ale vyhýbal se jedné rýze, která by opravdu mohla být okrajem dveří. Holky přistoupily blíž a ucítily jemné chvění. Po chvilce se dveře otevřely a před nimy byly schody dolů do tmy.

Pomalu scházely dolů. Čím níž byly, tím stísněněji se cítily. Všude kolem byla temná energie a sílila. Ty schody byly snad nekonečné. Uviděly světlo. Schody pomalu končily. Holky vešly do místnosti, která byla osvětlována svícny s temnými plameny. Na jejím konci stála postava. Vysoká postava. Pomalu se otočila. Holky poznaly Romana a za ním omámenou Kelly v poutech.

"Vítejte." Usmál se zlověstně a za holkami spadly mříže. Teď už nebylo cesty zpět.