12.díl

Holky se objevily někde, vlastně ani nevěděli kde. Byla tam tma. Před nimi se táhla dlouhá cesta. Vypadalo to,že je pod nima propast.

"Ten pták fakt nemá smysl pro humor..." řekla Alex tak nějak na odlehčenou.

Najednou vzplanuly pochodně. Jen tak. Samy od sebe. Konečně bylo vidět aspoň něco, ale kéž by nebylo. Byla to nějaká obrovská jeskyně. Uprostřed byla nějaká socha. K ní vedla právě cesta, na které holky stály. A pod nimy byly duše mrtvých. Bylo jich tam strašně moc. Mačkaly se na sebe a úpěly. Byl to příšerný zvuk a ještě horší vycházel z občních chodeb. Bylo to jako peklo.

"Proboha..." vydechla Sheyhla a rozhlížela se kolem " To je příšerné a za vše můžeme my"

Holky se chvíly zkoušely vzpamatovat, ale stejně se jim to nepodařilo.

"Myslím, že to co potřebujeme je u tý sochy." řekla Kelly. Opravdu před sochou byl malý oltář nebo co to bylo a něm něco bylo. Na tu dálku, ale nebylo poznat co.

Holky se pomalu rozešly po pěšina. Najednou Alex vykřikla "Miky!!" rozběhla se a skočila přímo mezi duše. Pak se mezi nimi prodrala a za chvíli už si s Mikim padli do náruče.

Holky jen stály a nevěřicně koukaly.

"Co je?" otočila se na ně Alex s úsměvem. Ten jí však rázem zmizel. Na pěšině ležela ona. Teda spíš její tělo. "Já....já.... sem mrtvá?" Alex se zalili oči slzami. 

"Tvá duše opustila tvé tělo když jsi skočila dolů!" zavolala na ni Kelly. Jen co to dořekla, tak ji něco začalo táhnout mezi duše. Nevěděla co dělat. Bránila se. Podívala se pod sebe a bránit se přestala. Další tělo bezvládně leželo na pěšině.

Už zbyla jen Debbie,Lucy, Sheyla a Amy.

"Nesmíme na ně mluvit nebo za nimi skákat. Pak by to mělo být v pořádku..." řekla Sheyla.

"Raději rychle poďte dokud můžete" řekla Debbie a pokusila se rozběhnout. Nešlo to. Jakoby byl vzduch kolem moc hustý nebo jakoby byla ve vodě. Skrátka největší rychlost byl krok.

"Zvládnete to já vám věřím!" zavolala na ně Alex.

Holky se na ni otočily. Lucyin a Alexin pohled se střetly. I Lucyino tělo šlo rázem k zemi. A její duše byla vtažena mezi ostatní.

"Co to do háje bylo?!" naštvala se Lucy "Vždyť jsem na tebe nepromluvila!"

"Ne..." zavrtěla Alex hlavou.

"Ale..." špitla Lucy "Podívala ses mi do očí.... Holky ničeho si nevšímejte! Dívejte se do země a běžte!!!"

To čekání než dorazí k soše bylo snad nekonečné. Ale přece se jim to podařilo.

"Váček..." řekla Sheyla.

"Se symbolem stromu." dodala Debbie.

"Ale my nepotřebujem vysázet sad..." zavtipkovala Amy.

"Co má znamenat?" divila se Sheyla.

"Myslíš, že by Lucy poznala ten symbol a znala jeho význam?" řekla Debbie hodně nahlas. Pak vzala váček a šla s ním k okraji cesty. Tam už byla Lucy. Debbie jí ukázala váček anižby se na ni podívala.

"Ten symbol znám. Je na obálce knihy o životu. Bude symbolizovat život. Protože strom...."

"Myslíš Sheylo, že potřebujem vědět proč je zrovna strom symbol života?" řekla Debbie opět hodně nahlas.

"Myslím, že ani ne!" odpověděla Sheyla.

"Chápu" řekla Lucy.

Debbie se zvedla a šla cestou nazpět. Tentokrát jí šlo už běžet. Přiběhla ke třem tělům kamarádek. Otevřela váček. Vzala špetku prachu a posypala jím těla.

"Uáááá..." Kelly se vůbec nehýbala a přesto se její duše pohybovala k tělu.

Najednou se nadechla "Funguje to!" vykříkla. To už se ze země sbírala i Alex a Lucy. "Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale je fajn být naživu" usmála se Alex. Pak následovalo velké obětí.

"Tak a teď dem napravit to, co sme zmatlaly!" řekla Debbie. Pevně stiskla váček a pak holky z toho příšerného místa zmizely.